Když byl antický bůh posvětí Hádes donucen propustit Diovu dceru Persefonu, kterou unesl do své říše stínů, podstrčil jí zrnka z granátového jablka, aby ji k sobě připoutal. Persefona se pak sice směla vrátit, ale od té doby byla ochotna za ním znovu a znovu sestupovat zpátky do podsvětí a vždy zde strávila tolik měsíců, kolik jadérek z granátového jablka pojedla.
A nebylo to obyčejné jablko, jež měl Paris darovat jedné ze tří bohyň, té nejkrásnější, a tím spustit události vedoucí k trojské válce. Bylo to jablko granátové...
Kouzlo jablka - mýty, nebo skutečnost?
Ve starověku byla granátová jablka oblíbená a velmi ceněná jako elixír zdraví a krásy. Granátovník který má pravděpodobně kolébku v Persii, se pěstoval také v Palestině a v Egyptě a postupně se rozšířil do mnoha dalších zemí subtropického pásma. Jeho bobulovité plody inspirovaly umělce Orientu, staly se předlohou řezbářských ozdob čínských chrámů, mluví se o nich nejen ve starých řeckých bájích, ale i ve Starém zákoně a v náboženských spisech islámu. Je snad magická síla přisuzovaná malým červeným „korálkům" pikantně natrpklé chuti pouhým výplodem lidské fantazie? Možná vás překvapí, že i moderní doba uznala a potvrdila mimořádné kvality tohoto ovoce, zejména jeho blahodárný účinek na lidské zdraví.
Granátová jablka obsahují řadu vitaminů a minerálů, zejména vitaminy skupiny B, vitamin C, hodně draslíku, hořčík, vápník, fosfor aj. Mají vysoký obsah taninů, a proto našly uplatnění nejen v kuchyni, ale i v léčitelství. Lisováním dužinatých jadérek se získává štáva, která se tradičně využívá k výrobě vína, šerbetu či francouzské grenadiny. Z listů se připravuje chutný čaj. Semena, jež dokáží snížit horečku a pomáhají proti průjmům, bývají používána jako lék, například v Indii.
Současná věda prokázala, že konzumace granátových jablek pozitivně ovlivňuje lidské zdraví - snižuje vysoký krevní tlak, zabraňuje tvorbě cévních usazenin, posiluje obranyschopnost organismu při infekčních onemocněních, má protinádorové účinky a zmírňuje obtíže v období přechodu.
